Hotel Lázně Sedmihorky jsou bývalé slavné, vodoléčebné lázně, dnes  kongresový a relax hotel se širokým spektrem relaxačních služeb a vodoléčby. 87 pokojů ve dvou kategoriích - s vlastním a společným sociálním zařízením a TV v samostatných lázeòských budovách. Kongresový sál až pro 250 osob, sály a salonky 40 - 80 míst. Stylový staročeský restaurant. Podzámecká krčma s grilem. Kavárna Café Kolonáda s denním barem. Relaxační a ozdravné centrum. Zátiší s nabídkou perličkových, vířivých, kyslíkových, uhličitých a bylinných koupelí, masáží, rašelinových procedur, solária, sauny, fitness parkoviště pro 80 vozidel Nabízíme Vám cenově zvýhodněné víkendové nebo týdenní pobyty v srdci lokality Èeský ráj v hotelu Lázně Sedmihorky **. Pro ubytování se snídaní formou bufetu (v ceně) můžete využít pokoje s vlastním sociálním zařízením a TV, nebo pokoje Tour se společným sociálním zařízením za výhodnou cenu. Volný čas přes den můžete v našem hotelu využít k návštěvě relaxačního centra s nabídkou masáží, koupelí, fitness, sauny, solária.  Ubytování V čistém prostředí lesoparku  pod hruboskalským skalním městem – středem Èeského ráje-se nachází 5 samostatných hotelových objektů nabízejících 69 pokojů se 195 lůžky. Naše nabídka ubytování je přizpůsobena nejširšímu složení naší klientely – v areálu hotelu v lázeòských domech Zámeček a Pramen nechybí standardní hotelové pokoje s vlastním sociálním zařízením, satelitní televizí a telefonem vhodné pro firemní pobyty a rodinnou dovolenou. V dalších objektech jsou k dispozici turistické pokoje se společným sociálním zařízením na podlažích, vhodné pro levnější ubytování turistů a sportovců, navštěvujících hruboskalské skalní město. 10 pokojů má bezbarierové řešení, v hotelu nechybí rodinné pokoje. Gastronomické služby Kvalitní gastronomické služby mají v Lázních Sedmihorkách více než stoletou tradici. Svého času zde vynikající lázeòské speciality ochutnal i prezident T. G. Masaryk. CAFÉ Kolonáda V areálu hotelu se nachází nově otevřená lázeòská kavárna Café Kolonáda se širokou nabídkou domácích dezertů a čerstvých kávových specialit s celkovou kapacitou 50 míst. V letních měsících je v provozu velká zahradní restaurace s výhledem na lázeòskou kolonádu a samotný hlavní areál s příjemným večerním posezením s živou hudbou a pravidelným letním kulturním programem. Podzámecká krčma Stylový staročeský restaurant Podzámecká krčma se nachází pod hlavní vycházkovou trasou hruboskalským skalním městem k zámku Hrubá Skála.Příjemné prostředí 90 místného restaurantu je doplněno kamenným otevřeným grilem, s přípravou grilovaných specialit před hosty. Na přání pro větší skupiny osob připravujeme přímo v restaurantu na otevřeném ohni grilovaná selátka, prasátka, jehòata, krocany. Jídelní lístek navazuje na tradice vyhlášené sedmihorské kuchyně, nechybí nabídka staročeských hotových jídel, místních specialit a domácích dezertů. Vyzkoušejte například pečené brambory v ohni, sváteční baštu podzámeckých statkářů, domácí bramborové škubánky nebo pikantní specialitu s názvem Rasův pytel. V nabídce naleznete široký sortiment točeného piva a vybraná vína z našeho vlastního vinného archivu, umístěného v historických sklepeních zámku Hrubá Skála. V letních měsících doplní večerní posezení country hudba, harmonikář nebo cimbálovka. Pro větší skupiny zajišujeme v Podzámecké krčmě komponované večery s dobovou hudbou a setkáním s Albrechtem z Valdštejna – držitelem hruboskalského panství, středověké hostiny s vystoupením kejklířů a fakírů, stylovou ,,Žranici s loupežnickou bandou sedmihorskou“ a další. Rauty, bankety a galavečeře pro Vás rádi uspořádáme v některém z našich salonků nebo sálů s bohatou nabídkou stylových menu. Během Vašeho obchodního jednání nabízíme i zajištění pikniků ve skalách, nebo využití rozmanitých gastronomických služeb v našem nedalekém zámku Hrubá Skála. Konferenční služby Svou vynikající dopravní dostupností po dálnici z Prahy nebo z Liberce a tichému uzavřenému prostředí jsou Lázně Sedmihorky vynikajícím místem pro pořádání větších i menších kongresových akcí – konferencí, seminářů, meetingů, školení a incentivních pobytů. V klidných prostorách hlavního areálu jsou k dispozici 2 větší kongresové sály a 2 salonky pro jednání v sekcích, v nedalekém penzionu Podháj jsou k dispozici další 2 menší salonky. Všechny sály lze na přání vybavit běžnou kongresovou technikou – plátno, flipcharty, dataprojektor, zpětný projektor, velkoplošná televize, ozvučení. Šlechtův sál Sál Promenáda Modrý salonek Salonek Kolonáda Salonek Podháj I Salonek Podháj II Významnou částí nabízených služeb je pořádání outdoorových aktivit pro větší skupiny, zejména vhodné pro kongresovou klientelu. Vyzkoušejte například výuku horolezectví, mountain biking, slaòování, přejezdy a přechody na laně nad propastí, sportovní lukostřelbu, rafting, vyhlídkové lety, seskoky padákem, paragliding, jízdu na koních. Historie Lázní Sedmihorek 1840 - 2000 Lázně Sedmihorky, nejstarší vodoléčebný ústav v Èechách byly založeny roku 1841 MUDr. Antonínem Šlechtou, nadšeným zastáncem vodoléčebných metod Vincence Priesnitze. Antonín Šlechta získal lékařský diplom v roce 1836 a stal se ihned domácím lékařem v rodině hraběte Desfoursa, majitele panství Hrubý Rohozec. Ještě téhož roku mu byl nabídnut úřad městského lékaře v Turnově, který přijal. Při své všestranné lékařské činnosti se počal zabývat myšlenkou na založení lázeòského ústavu v okolí Turnova. Podnětem k jeho záměrům mu byla krásná romantická krajina turnovského okolí, s hojností studené pramenité vody s jejichž léčebnými účinky uvažoval. Schválení a souhlas se svým úmyslem získal od tehdejších vědeckých kapacit, včetně profesorů pražské lékařské fakulty. Pod jejich záštitou se dr.Šlechtovi podařilo uskutečnit svůj záměr. Nedořešená zůstala otázka umístění lázeòského ústavu. V této záležitosti se obrátil na tehdejšího majitele hruboskalského panství, Aloise Lexu, rytíře z Aehrentalu, který dal dr.Šlechtovi na vůli, aby si vybral k založení vodoléčebného ústavu některé z nejkrásnějších míst na jeho panství. Volba padla na polesí wartenbergské pod Hrubou Skálou, kde byl velký počet lesních pramenů s velmi studenou vodou, jejichž průměrná teplota byla uváděna 6,8 st. R, tj.8,5 oC.,podle nyní používané stupnice. Volbu tohoto místa podpořily i dobré přístupové možnosti po dokončení stavby císařské silnice Turnov-Jičín (1832). S účinnou pomocí majitele panství bylo polesí Wartenberg přestavováno na lázeòské domy od roku 1839. Práce však pokročily tak, že se do zdejších budov mohl nastěhovat první chudičký lázeòský personál se svým "šéfem" dr.Šlechtou již 28.července 1841. V témže období naordinoval svoji vodoléčebnou metodu prvním sedmi lázeòským hostím. Komplex zahájil zkušební provoz a dostal název Bad Wartenberg. (V té době převládaly i na vyloženě českém území ještě německé názvy, protože země Èeského království byly součástí dosud silné a zdánlivě tehdy neotřesitelné habsburské říše.) K oficiálnímu otevření lázní pak došlo až 15.května 1842. Ètyřicátá a padesátá léta 19. století se vyznačovala zvýšeným národně uvědomovacím procesem, samozřejmě také v českém prostředí. Trvale většího významu nabývala rodná řeč a její prosazení na území českého království.Tak se brzy prosadilo, že i Bad Wartenberg přijal půvabný a libozvučný název Sedmihorky (zásobárnou místních pramenů bylo - jak se uvádělo - sedm vršků, hůrek či horek). A základní pramen už také dávno nesl název "Sedmihorka" (připomíná se dokonce již v r.1702). Pramen "Sedmihorka", jinak po majiteli panství také "Aloisův", dodával veškerou vodu pro potřebu lázní. Lázeòské počátky byly velice skromné pro nedostatek provozních a ubytovacích prostorů i nedostatečného zařízení. V roce 1841 bylo v nových lázních léčeno pouze sedm osob,o rok později již padesát osm pacientů. Návštěvnost postupně stoupala tak, jak se šířila dobrá pověst o tomto léčebném zařízení. V druhé polovině existence lázní vedených dr.Šlechtou dosáhla velmi slušné úrovně kolem 500 osob ročně. Lázně se těšily přízni nejen obyvatelstva rakouské monarchie, ale i vysoce postavených hostů z cizích zemí, z Ruska, Německa, ale i z Turecka a Švédska. Èastými hosty byli přátelé a známí rodiny Aehrenthálů. Mimo německy mluvících hostů, pobývala v Sedmihorkách stále početnější část českých hostů, významných vlasteneckých osobností veřejného a kulturního života, které k sobě dr.Šlechta zval. Za všechny vzpomeòme alespoò Jana NeruduJan Neruda sleduje koupající se dívku, Elišku Krásnohorskou, nejpřednější členky zemského českého divadla a Národního divadla herečky paní Otylii Sklenářovou - Malou a Marii Hübnerovou, J.Bittnera s Marií Bittnerovou -vynikající dramatickou umělkyni, Jindřicha Mošnu a Eduarda Vojana, historika Jaroslava Golla, Josefa Jiřího Kolára, malíře Hanuše Schweigera, spisovatele Gustava Pflegra-Moravského, který umístil částečně do Sedmihorek děj svého posledního románu Paní fabrikantová. Bývala to společnost veselá, v níž nechyběl smích, žerty, veselé scénky, které zpestřovaly jejich pobyt v lázních. Dokladem toho je dochovaný žertovný obrázek na Jana Nerudu - starý básník si za keřem se zájmem prohlíží koupající se dívku. Obrázek namaloval F. Kolár, absolvent pražské malířské akademie, později vynikající herec Národního divadla. Èeští lázeòští hosté,nadšeni nevšední krásou okolní krajiny, počali ji v sedmdesátých letech 19.století nazývat Èeským rájem. Tento název se později vžil nejen pro krajinu Hruboskalskou, ale pro širokou oblast od Jičína, přes Turnov až k Mnichovu Hradišti a na Maloskalsko. Lázeòské prostranství mělo parkovou úpravu a květinovou výzdobu. Uprostřed proti portálu kolonády byl původně vodotrysk, později zde na podstavci s vytékající vodou stála busta dr.Šlechty od J.Myslbeka. Ta se po 2.sv.válce, kdy Sedmihorky přešly do správy Ústřední rady odborů musela na dlouhá léta přestěhovat do prostor mezi ubytovnami Zámeček a Pramen, protože původ dr.Šlechty (pocházel z textilního rodu průmyslníků) nekorespondoval s tehdejší socialistickou ideologií. Na své původní místo se busta vrátila až po rekonstrukci kolonády v r.1992. Přímo v kolonádě byl uprostřed umístěn v podobě pomníčku Janský pramen, pojmenovaný po majiteli panství. U silnice pod starým lázeòským domem (nyní dům Pramen) byl umístěn pomníček s tekoucí vodou, označený jako Elizabetina studna, pojmenovaná druhým jménem manželky majitele panství. Nad starým lázeòským domem bylo místo pro tělocvik a pro hry. Hruboskalské lesy byly v širokém pásmu kolem Hrubé Skály ohrazeny oborou, která procházela i nad lázeòskými budovami.Tam byla v oboře vrata, kterými se vcházelo do lesa na tzv.pramenní cestu (nyní turistická Angrova stezka) vedoucí k četným lesním pramenům. Václav Durych ve své knize z Èeského ráje vydané v roce 1886 popisuje léčebné procedury v sedmihorských lázních. Uvádí, že nejdůležitějším způsobem léčení, bylo léčení studenou vodou. Léčilo se však i vzduchem, tělocvikem a dietou, vše podle lékařského vyšetření a předpisu, přičemž se přihlíželo k povaze, pohlaví, věku a tělesné kondici pacienta.Voda se používala zevním i vnitřním způsobem. Zevně se voda používala koupelemi celého těla nebo jen polovičními, omýváním, třením, sprchami,sedací či parní lázní. Vnitřní používání stanovil lékař dle stavu nemocného. Denně se předepisovalo průměrně až dvacet malých skleniček, někdo však měl povoleno vypít pouze pět, jiný až třicet pět skleniček vody.Velmi důležitými byly lázně vzduchové. Pacient, který šel do vzduchové lázně se musel podrobit osprchování nebo proceduře opleskávání. Potom nahý, jen s přehozeným prostěradlem a hlavou pokrytou slaměným širákem se vydal na procházku do lesa.Vzduchové lázně se používalo jen v suchém a teplém počasí dvě hodiny před polednem. Před započetím vzduchové lázně zarazil lázeòský v parku červenobílý prapor jako znamení ženám, že do dvanácté hodiny je pro ně dotyčná část lesa uzavřena. Dr.Šlechta zkušebně vyhradil též vzduchovou lázeò pro ženy, své rozhodnutí však brzy zrušil, poněvadž to prý nedělalo dobrotu. MUDr. A.Šlechta zemřel 2.ledna 1886. Byl znám nejen pro svůj lékařský věhlas, ale i pro svoji milou a dobrosrdečnou povahu, pro kterou byl všemi hosty ctěn. Na jeho památku mu dali jeho vděční přátelé a lázeòští hosté postavit v centru Sedmihorek bustu. Jejím autorem byl významný český sochař a autor sochy sv.Václava na náměstí téhož jména v Praze - Josef V.Myslbek. Pomník dr.Šlechtovi byl odhalen na svátek sv.Antonína 13.6.1890. Přesto,že v lázních společně žily dvě národnostní skupiny hostů, z nichž každá žila vlastním společenským životem, dovedl si získat přízeò a úctu obou. Za své celoživotní zásluhy byl vysoce hodnocen v lékařských kruzích. Již za svého života získal mnoho vyznamenání a řádů a to i zahraničních. Mj.se stal rytířem rakouského řádu Železné koruny, byl povýšen do šlechtického stavu a jmenován c.k.vládním radou. S časem se měnily i léčebné metody, podle názoru lékaře, který právě v Sedmihorkách po smrti dr.Šlechty pracoval. K léčení se začala používat i rašelina z nedalekého rašeliniště Bezedná, která však svým složením neodpovídala léčebným potřebám. Proto se údajně počala dovážet rašelina ze Železnice, což ovšem podstatně prodražovalo léčebný proces. Je patrné, že po úmrtí zakladatele lázní se počalo experimentovat a Sedmihorky ztratily svůj původní charakter vodoléčebných lázní. Posledním z lékařů v Sedmihorkách byl MUDr.Tadra, který však musel po vyhlášení mobilizace 1914 nastoupit vojenskou službu v rakouské armádě. Za daných okolností nebyla naděje na další pokračování v lázeòské léčbě. To byl po sedmdesáti třech letech definitivní konec léčebných lázní v Sedmihorkách. I nadále se využívalo bývalých lázeòských objektů k ubytování letních hostů, jen označení se změnilo na klimatické lázně. V současné době fungují Lázně Sedmihorky s celým svým areálem jako hotelové zařízení s dostatkem společenských a kongresových prostor. Jsou přirozenou branou do Èeského ráje a hruboskalského skalního města. Tradice léčení sedmihorskou vodou však přetrvaly do současnosti.